Stanislava Tichá – hlavní rebelka
"Máme Stáňu. A nebojíme se ji použít."
Kde se tady vzala? Její babička přišla do Nymburka před válkou z pohraničí, děda tu pracoval v Šafaříkově mlýně. Stáňa se narodila tady, vyrostla na Zálabí a jako dítě ho měla prolezlé křížem krážem.
A protože každá správná holčička má samozřejmě své oblíbené dětské hry, hrála si prý nejraději na Čtyři z tanku a psa. Zlé jazyky tvrdí, že na tank. Nymburk od té doby trochu vyrostl. Stáňa taky.
Vystudovala stavební průmyslovku na Mělníku a pak vyrazila do světa. Nějaký čas žila na zámku nedaleko Londýna a potom ještě rok v Římě. Itálie jí zůstala pod kůží, miluje Toskánsko a ráda se tam vrací. Nikdy prý ale vážně nepřemýšlela o tom, že by její domov měl být někde jinde. Má manžela, dvě dospělé děti, psa z útulku a několik koček, jejichž počet se mění podle toho, kde zase nějakou najde. Pracovala v cestovním ruchu, vedla recepci i provoz pražského hotelu a dobře ví, jaké je to být v Nymburce živnostníkem. A na stará kolena se vrátila i ke studiu.
Od patnácti drandila po okolí na fichtlu. Dnes už je velká holka, takže má motorku o kousek větší. Má zdravotnické zkoušky, věnovala se laktačnímu poradenství, orientuje se v léčivých bylinkách, měla zbrojní průkaz a udělala si i kapitánský průkaz. Následně zjistila, že její velkou lásku k moři doprovází také mořská nemoc. Ovládá koně, šicí stroj, minilab, vrtačku, pokosovou pilu, dodávku, motorku i grafické programy.
Pořád tvrdíme, že když něco neumí, tak se to naučí. Je to trochu strašidelné, ale celkem inspirativní. Její analytický mozek dokáže přivádět okolí k šílenství. O tom víme své. Pokud se má rozhodnout, potřebuje znát souvislosti, varianty a možné dopady. Někdy to trvá dlouho, ale výsledek za to stojí. Studium smluv by se v jejím případě snad dalo označit i za zvláštní koníček. Na radnici ale přicházejí i chvíle, kdy na přemýšlení příliš času není.
A právě tehdy se ukáže trochu jiná Stáňa. V krizových situacích zachová chladnou hlavu a je to žena akce. Bez velkých řečí a gest udělá, co je potřeba. Když ji o půlnoci probudíte – kdyby tedy už náhodou spala – protože potřebujete pomoct, dost možná bude za pět minut za volantem na cestě k vám. Když ji ale jako kamarád požádáte, aby vám něco zařídila na městě, pošle vás do háje. Protože pomoct člověku a zařídit někomu výhodu jsou pro ni dvě úplně jiné věci.
A právě v tom má podle nás pro práci na radnici jednu obrovskou výhodu. Nikomu nic nedluží. Do kampaně nejde se závazky, které bude po volbách potřeba někomu splácet. Neslibuje funkce ani protislužby.
Abychom ale byli fér, spolupráce se Stáňou není vždycky procházka růžovou zahradou. Je náročná. A možná někdy až moc. Prý se s tím snaží pracovat. Na radnici byla její věta "Já mám nápad!" po čase natolik známá, že začala pravidelně vyvolávat odpověď: "Hrnečku, dost!" Což bylo samozřejmě myšleno s láskou. Většinou. Stáňa totiž všude vidí něco, co by šlo udělat lépe. Srší nápady a je ochotná je také odpracovat. Na radnici se ale nezabývala jen tím, co je po městě vidět – i když by ten seznam byl pěkně dlouhý.
Hodně jí leželo v hlavě také to, kam se bude Nymburk rozvíjet, kde a co se bude stavět a co má město požadovat po developerech. A právě tady šla docela často proti proudu. I díky ní má dnes Nymburk alespoň nějaká pravidla pro spolupráci s developery. A městu zůstal také pozemek pro budoucí školu, o který mohlo docela jednoduše přijít.
Tohle nejsou věci, kolem kterých každý den projdete a řeknete si: "Tohle udělala Tichá." Za deset nebo dvacet let ale mohou být pro Nymburk zatraceně důležité. A její působení v opozici? Po něm mimo jiné zůstává velmi přesný a podrobný popis pochybení při jedné z největších veřejných zakázek města. Protože ani v opozici nebude vykřikovat něco, pro co nemá důkazy. Přitom komunální političkou původně vůbec být nechtěla. K dění na radnici ji přivedlo něco, co považovala za nefér. Začala se proto víc zajímat, hledat informace a – jejími tehdejšími slovy – "porovnávat slova s fakty". Do zastupitelstva se poprvé dostala jako náhradnice. Chtěla pomoct lidem, kterým věřila, a pohlídat, aby jejich plány nezůstaly jen na papíře. Tehdejší kolegové dobře věděli, že má tah na branku.
Dnes má za sebou zkušenost z vedení města i z opozice. Prošla si velkou ztrátou důvěry a našla vlastní cestu.
Tím jsme se dostali k otázce, kterou jsme si nechali až úplně nakonec.
Proč právě Stáňa stojí v čele naší kandidátky? Jsme parta lidí, kteří se znají, něco spolu zažili a především si navzájem věří. A také věří Stáně. Víme, že když půjde do tuhého, neuhne. Víme, že kamarádovi bude měřit stejným metrem jako člověku, kterého v životě neviděla. A víme, že kvůli funkci nezačne dělat věci, kterým sama nevěří. V roce 2024 už jednou ukázala, že na funkci nelpí za každou cenu.