Radka Plačková — naše divoká karta
Radku jsme si možná měli nechat při představování kandidátů až na konec. Jenže ta informace už víří kuloáry, tak jdeme s pravdou ven.
Když nám už před mnoha měsíci řekla, že do zastupitelstva znovu kandidovat nebude, dost nás to vylekalo. V mnoha tématech nám byla blízká a často stála názorově na "rebelské straně". Hlavně jsme si ale říkaly: jestli má být někdo v zastupitelstvu, tak ona.
Takže jsme nedaly pokoj. Nejdřív jsme ji přemlouvaly, ať si své rozhodnutí rozmyslí… a bylo nám vlastně jedno, za koho bude kandidovat. Pak jsme své dobré úmysly trochu přehodnotily a začaly bojovat o to, aby se přidala právě k nám.
A když už jsme tomu skoro nevěřily, konečně kývla. Radka se v Nymburce narodila a prošla si tu snad úplně vším, čím člověk může: jeslemi, mateřskou školou, základní školou i střední zdravotnickou školou. Město má prochozené křížem krážem. Kdysi s kočárkem a svými dvěma dětmi, dnes s border kolií Janis. Ale město zná nejen podle ulic a domů, ale především podle lidí a míst, která k němu patří. Dnes tu ostatně žijí už čtyři generace její rodiny.
Třicet let pracuje v sociálních službách. Vystudovala sociální práci a během let pracovala s lidmi s duševním onemocněním, dětmi, dospívajícími i rodinami v obtížných životních situacích. Posledních deset let se věnuje náhradní rodinné péči – doprovázení pěstounských rodin. Je to práce, kterou má moc ráda.
Dnes je ředitelkou organizace poskytující sociální a zdravotní služby. Vedle papírů, jednání a organizování ale stále ráda utíká zpátky do terénu… ke svým pěstounským rodinám. Protože právě tam vidí skutečný smysl svojí práce. A pořád se učí něco nového. V posledních letech prošla mimo jiné psychoterapeutickým výcvikem v rodinné terapii a výcvikem v terapeutickém rodičovství.
Její zkušenosti ze sociální oblasti jsou pro náš tým velkou posilou. Ceníme si jí ale zdaleka nejen pro její odbornost. Obdivujeme její klid a kultivovanost. Má totiž neuvěřitelný dar popsat i ty nejhorší věci naprosto věcně, slušně a s přehledem. Přesně tam, kde už by některým z nás nejspíš cukalo oko.
Radka je týmový hráč, ale rozhodně ne ten, který by v týmu ztrácel vlastní názor. Dokáže ostatním naslouchat, zároveň má vlastní nápady a chuť je realizovat. A když je potřeba pomoct, nepřemýšlí nad tím, co z toho bude mít sama.
Blízký je jí komunitní život. Věří, že dobré město nevzniká jen z opravených ulic, nových staveb a fungujícího úřadu, ale hlavně tam, kde se lidé znají, potkávají, mají k sobě blízko a mají důvod být spolu. Proto má ráda neokázalé komunitní akce, kde se lidé skutečně potkávají a nejsou jen "účastníky programu".
První polovinu letních prázdnin ale každoročně naše městečko na Labi opustí a čaruje v táborové kuchyni… na skautském táboře nebo na pobytových akcích pro "pěstouňata", které se svým týmem kolegyň pořádá pro děti z pěstounských rodin. A když říkáme čaruje, není to úplně nadsázka, Radka totiž nejen skvěle vaří, ale také peče. Je mámou dvou dospělých dětí a dnes už babičkou čtyř vnoučat. Jednoho "pravého" a tří "levých", jak s nadsázkou říká dětem svých nevlastních dětí. "Babičkování" si podle všeho pořádně užívá.
A když zrovna nebabičkuje, nepracuje nebo nevaří pro celý tábor, ráda vyráží do přírody. Nejčastěji chodí po Českém ráji a Jizerských horách, ale vyráží i dál, ať už s rodinou nebo kamarádkami. Od roku 2022 s námi Radka sedí v zastupitelstvu a je členkou finančního výboru. Do veřejného dění se ale zapojovala už dávno předtím. Roky pracovala i v sociálně–zdravotní komisi a v pracovních skupinách komunitního plánování sociálních služeb. Ze své zastupitelské práce si nejvíc oblíbila roli oddávající. Jako člověk i jako rodinná terapeutka dobře ví, jakou sílu mají v životě lidí tradice a rituály. Dávají důležitým okamžikům význam. A svatby jsou přesně takové – slavnostní, trochu dojemné a hlavně plné radosti. Možná právě proto ji oddávání baví víc, než by prý sama na začátku čekala.
Čím lépe Radku známe, tím víc si jí vedle všech jejích zkušeností a odbornosti ceníme prostě pro to, jaká je. Má zvláštní schopnost dělat lidi kolem sebe trochu lepší a svět o trochu hezčí...
Takže ano. Jsme opravdu rádi, že jsme nakonec nedaly pokoj.