Jak akáty provoněly Nymburk
Všimli jste si, jak letos voní Palackého ulice a náměstí? A s tou vůní se vrací i vzpomínka na dobu, kdy se v historickém centru vysazovaly první akáty. Jak vlastně celé "akátové dobrodružství" začalo? A proč některé změny začnou dávat smysl až po letech?
Akáty letos rozkvetly opravdu naplno. A pokaždé když pod jejich korunami někam pospíchám, vzpomenu si, jak vlastně celé tohle "akátové" dobrodružství v Nymburce začalo.
Úplně první akáty v centru se vysazovaly v ulici Na Rejdišti. Tehdy jsem byla na radnici čtvrtý měsíc a všimla jsem si, že připravený projekt revitalizace počítal místo starých bříz s výsadbou kulovitých třešní (višeň křovitá). Tyhle dřeviny byly svého času ve městech velmi oblíbené. Jde vlastně o keř naroubovaný na kmeni. Jenže mají svoje limity – jsou poměrně krátkověké a už po několika letech často nevypadají úplně dobře. Kdo si pamatuje některé starší výsadby, asi ví, o čem mluvím.
V té době už s městem spolupracoval poradce pro zeleň a tak jsem začala a zjišťovat, jestli by nebyla jiná varianta. Dodnes mám schovaný mail z března 2019, kde Markétě Tomčíkové posílám čtyři možné druhy stromů. A chvíli to vypadalo, že ze mě památkářka udělá čtyři malý do školky. Všechno už bylo odsouhlasené, stavba v běhu. Zpětně se jejímu zděšení ani nedivím – podobné změny se opravdu nemají dělat jen tak. Jenže já si tehdy byla jista, že tohle za změnu stojí.
Z toho co se nabízelo byl můj osobní favorit akát.
Ano, ten samý akát, který část lidí považuje za plevel. A na mnoha místech jím skutečně je. Jenže mne na něm vždy fascinovala zvláštní kombinace houževnatosti, vůně a křehké krásy. Jako děti jsme na Zálabí lezly z plotu hvězdárny do rozkvetlých větví, chodily domů poškrábané a vůbec netušily, že některé části stromu jsou jedovaté.
Samozřejmě se vyrojila spousta otázek. Vážně akát? Je to dobrý nápad?
Byla jsem uklidněna, že tenhle kultivar je "zkrocený", dokonce nemá ani trny. Ale stejně jako jeho divoký příbuzný je odolný vůči suchu, zvládá rozpálené ulice, nevyžaduje extrémní péči a dobře snáší podmínky, ve kterých jiné stromy často strádají.
Pohlídali jsme si stavební práce, nechali zhotovitele předělat vybetonovaná rabátka… a akáty se v ulici Na Rejdišti své příležitosti chytily opravdu skvěle. Když se pak o rok později řešila výsadba na náměstí, už kolem nich panovala mnohem větší shoda. A Palackého ulice v roce 2022 pak byla vlastně logickým pokračováním.
Letos už stromy poskytují mnohem více stínu než jejich předchůdci a ulice příjemně ochlazují, ale poprvé také opravdu výrazně rozkvetly. A člověk si najednou uvědomí, že něco, co před pár lety vypadalo jako úplná drobnost, dnes vytváří atmosféru části centra města. A já trochu doufám, že si akáty letos získají na svou stranu i pár jejich zarytých odpůrců.
Akát "Bessoniana".
Ten název ze mne dostanete i o půlnoci.
Stáňa Tichá