Nymburský advent – malé ohlédnutí

Co se z novinek stalo tradicí 

Když jsem v roce 2018 přicházela na radnici... s očima navrch hlavy a šanony plnými nápadů, jedny z prvních změn se týkaly právě Vánoc. Do té doby u nás advent v podstatě začínal a končil pátečním rozsvícením stromu na náměstí. Po zbytek prosince pak centrum spíše zelo prázdnotou.

Už první rok se podařilo nastartovat tradici setkávání o každé adventní neděli. Svíčky do oken se přivážely na poslední chvíli, ale stihlo se to – a těší mne, že právě atmosféra společných nedělí si našla pevné místo v srdci nymburských. Stejně jako setkání s Mikulášem a čerty v podání vedení města nebo později přidané tříkrálové rozloučení se stromečkem. Vznikly nové tradice a lidé si na advent v ulicích zvykli.

Když se zastavím u výzdoby, mám radost, že se drží původně nastavená teplá barevnost osvětlení i sjednocující motiv. Postupně se podařilo vybudovat základ, na kterém dnes město může stavět – podstatná část prvků je už splacená a patří městu.

Dvě cesty adventů 

Teď stojíme tak trochu na křižovatce. Můžeme každý rok rozmístit světelné dekorace, které už předtím zdobily jiná města – hezké, efektní, ale zaměnitelné. Jenže pak se z adventu stává jen kulisa. A kolikrát ani nepoznáte, kde byla která fotka pořízena. Přespolním by mělo stát za to zajet na výlet právě k nám a chvilku u nás pobýt.   

Proto by se mi líbilo vydat se cestou, kdy bude vánoční Nymburk skutečně nymburský. Tak jako velká křídla doplnila andělskou hru a reliéf hradeb, světelný závoj halí sochu sv. Václava na rohu radnice a nasvícená secesní vodárenská věž se stala jakýmsi majákem pro všechny příchozí… 

Vím, že světelná výzdoba netěší každého a že někteří by se bez ní s klidem obešli. Jenže Vánoce tak trochu o kýči jsou. Nejde o to jít cestou "čím víc světel, tím lépe", preferovala bych spíše směr, který by dotvářel a postupně doplňoval to, co je opravdu nymburské. Světelné prvky by neměly být cílem samy o sobě, ale spíš rámem pro naše vlastní kulisy – pro hradby, věže, řeku a místa, která mají svůj příběh i bez světelných řetězů.

Malé sny pro královské město

Inspirovat se jinde je v fajn, já to dělám často a ráda, myslím ale, že je důležité, aby výsledek mluvil jazykem našeho města. Pečlivě nazdobený jeden jediný dominantní listnatý strom uprostřed parku, odrazy světel na vodní hladině městských valů, stínový betlém na zdi zahrady starého děkanství, vánoční stromečky před obchody na nákupní třídě, lesík stromků ozdobených dětmi na Kostelním náměstí a hlasováním o ten nejlepší. Nebo světelná dekorace vyrobená podle dětského návrhu – protože právě pro děti to celé děláme především.

Ale mohli bychom se zapojit i my ostatní – třeba malou každoroční hrou, kdy bychom si sami zvolili jednu doplňkovou barvu, která by se přidala ke zlaté či stříbrné a jemně propojila výzdobu napříč městem. Zvolili bychom si barvu vánoc. Nic z toho by přitom nebylo na finance příliš náročné.

A kdybych se úplně zasnila a rozpočet to dovolil... tak dočasné kluziště v parku pod hradbami. Tedy opět důvod, proč vyjít ven a potkat se s ostatními.

Zpátky na zem a poděkování

A od snů zpátky do reality. Co mne letos trochu mrzelo, bylo, že z hlavního stromu se některé ozdoby přesunuly jinam a také se na náměstí objevil opět jen jeden městský stánek. Ten druhý, který město pro NKC zakoupilo, již postaven nebyl. Byl zamýšlen jako zázemí pro místní prodejce, charity a spolky – místo, kde se mohou potkat lidé, nápady i dobré skutky.

Vím, že změny chtějí čas. Stejně jako si lidé postupně zvykli chodit na náměstí za svařákem a k plápolajícímu ohni, mohli by tam jednou mířit i za drobnými nákupy a setkáním s místními prodejci. Dnešní trhy jen ve čtvrtek dopoledne tenhle potenciál naplňují jen zčásti a my to už mohli pomalu začít měnit.

Ještě jednu věc chci připomenout. Pro lidi z úřadu, Nymburského kulturního centra a Technických služeb to byla na začátku obrovská změna – organizačně, technicky i lidsky. Přesto se jí zhostili se ctí a s nasazením, které se odehrávalo hlavně v zákulisí. Patří jim za to velké poděkování.

Každý máme o adventu trochu jinou představu. Já si dovolím nabídnout svůj pohled, jak by mohl být advent víc nymburský a víc náš – vlastně váš.

Budu ráda za vaše nápady, postřehy a inspirace. 

Stanislava Tichá