Veslák – vedení města riskuje konec spolupráce s krajem
Vedení města dnes tvrdí, že projekt Veslák skončil "kvůli opozici". Skutečnost je ale jiná: kraj byl připraven jednat o prodloužení lhůty, my jsme vyzvaly starostu, aby o něj požádal — a místo toho přišlo ultimátum, že žádost bude podána jen tehdy, pokud zastupitelé předem přislíbí podporu aktuální smlouvě s developerem. Vysvětlujeme, co se skutečně stalo a proč považujeme tento postup za problém.


Ze Středočeského kraje zazněla jasná informace: stačilo do konce dubna poslat žádost o prodloužení lhůty pro převod pozemků potřebných pro projekt zlepšení dopravní obslužnosti na Vesláku. Stačil jediný e-mail – a spolupráce mohla pokračovat.
Vedení města to ale neudělalo.
Místo toho dnes slyšíme, že "projekt spadl pod stůl kvůli opozici". Ne, opravdu to nejsme my, kdo projekt zastavil. A pokud jste slyšeli něco jiného, dejte nám minutku a poznejte i druhou stranu mince.
Co se opravdu stalo?
22. dubna jsme vyzvaly pana starostu, aby kraj o prodloužení požádal.
25. dubna přišla odpověď: město žádost podá jen tehdy, pokud dopředu minimálně 11 zastupitelů přislíbí, že v červnu podpoří aktuální návrh smlouvy s developerem.
Součástí e-mailu bylo i zavádějící tvrzení – něco, co vyplývá přímo ze zákona, bylo prezentováno jako vstřícné gesto majitele pozemků na Vesláku... jako jeho dobrá vůle.
Jak jsme reagovaly?
Uvedly jsme obratem zavádějící výklady na pravou míru.
Ultimátum jsme odmítly.
Navrhly jsme další konkrétní postup.
– najdete jej v print screenu závěru e-mailu zaslaného v kopii i všem zastupitelům.
Od té chvíle – ze strany města na toto téma směrem k nám... už ani slovíčko.
Udělejte si sami obrázek o tom, kdo má zájem jednat věcně – a kdo raději spoléhá na emoce, šíří frustraci a podněcuje nespokojenost těch, kterých se projekt nejvíc týká. Nejistotě a obavám mnoha lidí rozumíme – i my chceme, aby Veslák fungoval a lokalita se rozvíjela rozumně a bezpečně.
Věříme ale, že otevřený a konstruktivní dialog je tou nejlepší cestou – škoda, že ne každý jej zatím volí.
