Dluhy se nemají zametat pod koberec. Mají se splácet!
Příběh záchrany hrobek na zrušeném hřbitově u kostela sv. Jiří.
Někdy není v dohledu žádný dotační titul. Někdy prostě víte, že tohle udělat chcete. Že je to dluh, který město má – a že už je čas ho splatit.
Bývalý hřbitov u sv. Jiří je jedním z těch míst. Postupně se dařilo napravovat alespoň část toho, co bylo v minulosti necitlivě zničeno:
2019 – projekt na opravu posledních připomínek bývalého hřbitova
2022 – oprava a přesunutí náhrobku Gustava Červinky
2023 – oprava hrobky rodiny Červinkových (antického glorietu, který nemá jinde obdoby)
2024 – oprava hrobky rodiny Tuzarových.
Poslední slibovaný krok – zpracování studie celého přilehlého parku, na kterou by měla navázat jeho revitalizace – jsme už bohužel nestihly dotáhnout.
V pátek 19. prosince přišla další důležitá chvíle. Ve Vlastivědném muzeu Nymburk byla slavnostně představena knížka věnovaná právě tomuto místu.
A máme z ní velkou radost. S autorkou, jsme byly v kontaktu už v roce 2019. Je nymburskou rodačkou a i když ji život odvál jinam, Nymburk jí zůstal hluboko v srdci. Nezůstalo ale jen u emocí – aktivně a odborně se snažila městu pomoci se záchranou hřbitova. Kniha Věry Klontza-Jaklové, doplněná kapitolou Pavla Fojtíka o cestě k záchraně dochovaných pozůstatků pietního místa, celý tento dlouhodobý proces symbolicky uzavírá.
Jen připomeňme: Hřbitov byl zrušen na konci 60. let 20. století, a to i přes protesty některých nymburských občanů. Takto nehezky se tehdy s pamětí města zacházelo.
O to důležitější je, že dnes se k těmto místům vracíme. S respektem. A s vědomím, že některé dluhy prostě splatit musíme.