Rejdiště, které bude žít i o víkendech

Rejdiště už dostalo novou podobu. Teď je čas zamyslet se nad tím, jak mu dát i pravidelný život. Někdy totiž není potřeba další velká investice. Stačí vytvořit důvod, proč se lidé budou chtít do historického centra vracet. 

Lokalita Na Rejdišti patří k místům, která v posledních letech výrazně změnila svoji podobu. Opravily se ulice, přibyly nové povrchy, zeleň, lavičky, osvětlení. Z dříve trochu opomíjeného prostoru se postupně stalo příjemné místo v historickém centru města.

Velkým přínosem bylo také zpřístupnění dvou hradebních věží propojených vyhlídkovým ochozem. Dělá mi radost, že tenhle můj sen se podařilo uskutečnit. Díky tomu se historické hradby nejsou jen kulisou, ale staly se místem, které lidé mohou skutečně navštívit a zažít. A Nymburk tak získal další turistické lákadlo.

O tom, zda je veřejný prostor opravdu funkční, ale nakonec rozhoduje něco jiného... jestli do něj lidé mají důvod přicházet i v běžných dnech a zda se v něm cítí dobře.. A právě tady podle mého názoru zůstává Na Rejdišti ještě nevyužitý potenciál.

Od dokončení rekonstrukce už uplynulo několik let. Myslíme si, že nastal vhodný čas podívat se, jak prostor skutečně funguje v každodenním provozu. Dobré město totiž své projekty nepovažuje za hotové ve chvíli, kdy se přestřihne páska. Průběžně sleduje, jak fungují v každodenním životě, a nebojí se je podle zkušeností obyvatel dále zlepšovat.

Jedním z témat je podle nás také rozlehlá mlatová plocha. Přestože byla navržena jako otevřený veřejný prostor, zůstává velkou část roku jen málo využitá a často se objevují připomínky k její prašnosti během suchých období. Stálo by proto za úvahu prověřit, zda je její současný rozsah skutečně potřebný, nebo zda by část plochy nebylo možné citlivě nahradit zelení. 

Tři stánky, které mohou změnit atmosféru místa

Zároveň právě na části této plochy vidíme příležitost pro další oživení Rejdiště. Nepotřebujeme další velkou stavbu. Někdy stačí vytvořit důvod, proč se lidé na určité místo rádi vracejí. Chtěli bychom zde vytvořit zázemí pro tři menší prodejní stánky. Nešlo by o nákladnou investici ani o trvalé zastavění prostoru. Stačila by jednoduchá infrastruktura, která umožní, aby se zde v předem stanovených dnech střídali místní farmáři, pěstitelé, pekaři, včelaři, drobní výrobci potravin nebo řemeslníci. Prostor by ale mohl nabídnout příležitost také obyvatelům Nymburka, kteří by zde svým sousedům mohli nabídnout přebytky ze svých zahrad a zahrádek.

Farmářské trhy se dnes v Nymburce konají ve čtvrtek dopoledne. Pro mnoho obyvatel je však tento termín obtížně dostupný. Nové prodejní místo na Rejdišti by proto stávající trhy nenahrazovalo ani jim nekonkurovalo. Naopak by je vhodně doplnilo a umožnilo nabídnout regionální výrobky širšímu okruhu lidí. Provoz by mohl být zaměřen především na páteční odpoledne a víkendy. Právě tehdy mají čas přijít i lidé, kteří během týdne pracují nebo dojíždějí.

Přínos pro celé centrum

Pravidelná nabídka čerstvých potravin a místních výrobků by přivedla do centra další návštěvníky. Ti často nezůstanou jen u jednoho nákupu. Zastaví se v kavárně, restauraci nebo některém z okolních obchodů, projdou se kolem hradeb, navštíví vyhlídku nebo zamíří do parku a k Labi.

Podpora jednoho místa tak může prospět i dalším podnikatelům v jeho okolí. Živé centrum totiž nevzniká jednou velkou investicí, ale propojením mnoha drobných aktivit, které se navzájem podporují.

Stejně důležitý je ale i komunitní rozměr. Lidé by se zde nepotkávali jen při několika velkých městských akcích během roku, ale i při běžném víkendovém nákupu. Veřejný prostor by se stal přirozeným místem setkávání sousedů, rodin, seniorů i návštěvníků města.

Zároveň by šlo o konkrétní podporu krátkých dodavatelských řetězců. Peníze utracené za místní pečivo, zeleninu, ovoce, sýry, med nebo řemeslné výrobky zůstávají v regionu a pomáhají menším producentům, kteří si často nemohou dovolit vlastní kamennou prodejnu.

Malý náklad, viditelný výsledek

Výhodou návrhu je jeho jednoduchost. Nevyžaduje zásadní přestavbu území. Šlo by především o citlivě navržené stánky, elektrické přípojky, jasná provozní pravidla a výběr kvalitních prodejců.

Provoz by mohl být zahájen i zkušebně, například během jedné sezony. Město by tak získalo reálné údaje o zájmu návštěvníků i prodejců a mohlo by nabídku postupně upravovat.

Stánky by navíc nemusely sloužit pouze farmářskému prodeji. Využití by mohly najít také při adventních akcích, menších kulturních programech, sousedských setkáních, slavnostech nebo prezentaci místních spolků.

Důležitá by samozřejmě byla jasná pravidla, která ochrání charakter místa a zajistí, aby byl provoz přínosem také pro obyvatele nejbližšího okolí. Prodej by měl být kultivovaný, vzhled stánků jednotný a nabídka zaměřená především na kvalitní regionální výrobky. Nejde o vytvoření dalšího běžného tržiště, ale o doplnění historického prostoru aktivitou, která k němu bude přirozeně patřit.

Město nemá pouze stavět a opravovat. Má také vytvářet podmínky, aby veřejná místa skutečně sloužila lidem. Tři prodejní stánky jsou realistickým a finančně přiměřeným krokem, který může přinést pravidelný život do centra, podpořit místní producenty i podnikatele a nabídnout obyvatelům další důvod, proč trávit čas ve svém městě.

Místo s historií dlouhou více než sedm století

Původně zde bylo podezdí – volný prostor podél vnitřní strany hradby, určený k pohybu obránců města při případném napadení nepřítelem. Náměstíčko nyní nazývané Rejdiště dostalo svůj název podle "rejdících" vojáků na koních, kteří zde měli od tereziánských dob kasárna a stáje.

Ty byly zbořeny na počátku šedesátých let minulého století, domky přilepené na hradbě postupně v dalším desetiletí. Náměstíčku se také neoficiálně říkalo Kozí plácek nebo Kozina (na mapě císařských otisků stabilního katastru z roku 1842 je uvedeno Ziegen Platz), neboť se zde pořádaly kozí trhy (dobytčí se konaly na dnešní Palackého ulici, koňské trhy v ulici Svatojiřské, později v Drahelicích). Po zboření kasáren sem bylo umístěno autobusové nádraží, proto zde také byly postaveny veřejné záchodky (dnes skautská klubovna).

Za více než sedm století tak Rejdiště několikrát změnilo svou podobu i účel. Z obranného okraje města se stal park, místo pro procházky a dnes také vstupní bod do dvou zpřístupněných hradebních věží propojených vyhlídkovým ochozem.

Možná tedy není náhoda, že právě sem se nabízí vrátit něco, co k Rejdišti po staletí patřilo – místo, kde se lidé pravidelně potkávají a tráví společně čas.

Za Rebelky pro Váš Nymburk

Markéta Tomčíková