Nymburské krematorium: důstojnost, paměť a péče, která nesmí přicházet pozdě
Rekonstrukce nymburského krematoria se nerozběhla sama od sebe. Dlouho se nedařilo prosadit ani přípravu projektu. Teprve když se objevila vhodná dotační příležitost, začal závod s časem. Ohlížíme se za tím, jak rekonstrukce vznikala, proč nám na ní tolik záleželo a co si z ní odnášíme pro budoucí správu našeho města.
Nymburské krematorium není jen architektonickým unikátem. Je především místem posledního rozloučení.
Místem, kde by město mělo umět nabídnout klidné a důstojné prostředí lidem v jedné z nejtěžších životních chvil. Právě proto nás dlouho trápilo, v jakém stavu se krematorium i jeho okolí nacházely. Nešlo ale jen o zhoršující se technický stav samotné budovy a technického zázemí. Nedůstojné byly také prostory pro pozůstalé, celkové fungování tohoto místa i nevyhovující podoba kolumbária.
V roce 2021 se nám podařil první malý krůček, nechat odstranit větrák, který dlouhé roky hyzdil průčelí budovy.
Když se věci pohnou díky dotaci
Přesto se opakovaně nedařilo zařadit do rozpočtu ani přípravu projektu rekonstrukce. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se objevila vhodná dotační příležitost v průběhu roku 2023.
To ale znamenalo jednat velmi rychle. Během velmi krátké doby bylo potřeba vybrat architekta, připravit studii, projektovou dokumentaci a projednat vše nejen s památkáři. U národní kulturní památky navíc není možné dělat kompromisy ani improvizovat.
Markéta jako prvního oslovila Ing. arch. Podrázského, který měl za sebou obnovu hřbitova v Pátku. Nabídku přijal a pustil se do práce. Nebyl to ideální postup, ale v dané chvíli bylo potřeba jednat rychle, protože příležitost mohla zmizet. A podařilo se. Stálo to tedy hodně schůzek nad studií a následně nad projektem, občas nervy na pochodu, hromady mejlů a cest například na Národní památkový ústav.
Když pak i Stáňa odcházela z radnice, byl projekt připraven a bylo možno začít hledat zhotovitele.
Vedle pana architekta, který odvedl skvělou práci, si poděkování zaslouží kolegové z odboru investic, naše i krajské památkářky, pracovníci Národního památkového ústavu i další, kteří se na přípravě projektu podíleli. Na závěr bychom neměly opomenout ani to, že dotační příležitost objevil pan místostarosta.
Co si z toho odnášíme
Příběh nymburského krematoria nám znovu připomněl, že město nemůže čekat, až se objeví vhodná dotace. Musí mít připravené projekty a jasnou představu o tom, co chce opravovat.
Tentokrát se podařilo závod s časem vyhrát. Díky tomu bylo možné dotaci využít a rekonstrukce dnes už běží. Stejně důležité je ale myslet na městský majetek průběžně. Zvlášť pokud jde o místa s takovou historickou, architektonickou i lidskou hodnotou. Když se opravy odkládají, bývají nakonec složitější, dražší a často se musí dělat pod tlakem času
Právě proto chceme, aby město mělo jasný přehled o svém majetku, vědělo, co bude potřeba opravit, a pečovalo o něj průběžně. Starat se včas je vždy lepší než zachraňovat na poslední chvíli. O tom jsme psaly už dříve i v souvislosti se Starým děkanstvím.
Jsme rády, že se podařilo připravit rekonstrukci, která respektuje architekturu Bedřicha Feuersteina a výjimečnost jedné z prvních puristických staveb u nás. Stejně důležité ale je, že pomůže vytvořit klidné a citlivé prostředí pro všechny, kteří sem přicházejí ve chvílích ztráty.
Krematorium si zaslouží úctu.
A Nymburk také.
Za Rebelky Markéta Tomčíková a Stanislava Tichá