Chceme, aby Nymburk byl městem, které se umí postarat o všechny své obyvatele. Včetně těch čtyřnohých
Příspěvek na kastrace koček byl důležitým prvním krokem. Do budoucna bychom ale rády, aby město více spolupracovalo s dobrovolníky, veterináři i depozity a pomáhalo aktivně řešit problémy tam, kde vznikají.
Když jsem na radnici spolupracovala Stáňou Tichou, zjistila jsem velmi brzy, že kromě zájmu o Nymburk máme společné ještě jedno téma. Kočky.
Mou domácností prošlo už několik kočičích nalezenců. Každý z nich měl svůj příběh a žádný z nich nezačínal dobře. Nemocná koťata, opuštěné kočky nebo ty, o která se už nikdo nechtěl starat. Ani u Stáni tomu není jinak.
Právě proto jsme obě dobře věděly, že problém toulavých a opuštěných koček není něco, co by se týkalo jen několika milovníků zvířat. Je to téma, které se dotýká celého města.
Možná to není problém, kterého si všimnete na první pohled. Přesto existuje. Za každou nekastrovanou kočkou se mohou během několika let objevit desítky dalších koťat. Mnohá z nich pak končí nemocná, hladová nebo odkázaná na pomoc dobrovolníků a depozit.
I proto jsme měly radost, když se nám v roce 2021 podařilo v Nymburce spustit program podpory kastrací koček a kocourů. Přiznávám, že ne všichni kolem nás tehdy sdíleli stejné nadšení. Pro některé to bylo spíš okrajové téma, které mezi velkými investicemi a rozpočtovými debatami působilo téměř úsměvně. Nás to ale neodradilo. Věděly jsme, že nejde o téma, které by přinášelo politické body nebo velkou pozornost, ale o praktické a smysluplné opatření, které pomáhá předcházet utrpení zvířat.
Přemnožené kočky nejsou problém jen pro samotná zvířata, která často žijí ve špatných podmínkách, nemají pravidelnou potravu, veterinární péči ani bezpečné zázemí. Zátěž představují také pro okolní prostředí, zejména pro drobné ptactvo a další volně žijící živočichy. Ostatně i zákony počítají s tím, že obce mají v péči o opuštěná a toulavá zvířata svou roli.
Od doby spuštění kastračního programu byly díky němu vykastrovány stovky koček a kocourů. To je dobrá zpráva.
Zároveň si ale myslím, že bychom se neměli spokojit s tím, že máme dotační program a jednou za rok uspořádáme sbírku. Tu jsme se Stáňou také iniciovaly a její výtěžek dlouhodobě směřuje do depozita Catky Poděbrady, které pečuje i o nalezence z našeho města.
Pokud město nemá vlastní depozit, mělo by být spolehlivým partnerem těm, kteří tuto péči zajišťují. Nestačí jen přispívat na kastrace. Město by mělo aktivně pomáhat s řešením problémových lokalit, organizovat odchyty a kastrace toulavých koček a úzce spolupracovat s veterináři, spolky i depozity. Dobrovolníci, spolky a depozita odvádějí obrovský kus práce, často ve svém volném čase a s omezenými prostředky. Neměli by být odkázáni jen na vlastní nadšení a náhodnou pomoc.
Město by mělo nabídnout jasný a předvídatelný systém: dostupné informace pro občany, spolupráci s veterináři a depozity, podporu kastrací, osvětu i rychlou reakci v místech, kde se problémy opakují. Péče o opuštěná zvířata nemá stát jen na jednotlivcích. Je to oblast, ve které by město mělo aktivně pomáhat a koordinovat.
Možná se to může zdát jako malé téma. Jenže právě na takových tématech často poznáme, jaké město chceme být. Jestli nám záleží jen na velkých stavbách a viditelných projektech, nebo také na každodenní péči o prostředí, ve kterém žijeme.
Já si myslím, že záležet by nám mělo na obojím.
Markéta Tomčíková a Buchtička, Milánek a Felix