Martina Kučerová – ztělesněná energie
Ta, která si na nic nehraje. Když může, pomůže. Když má čemu fandit, fandí. A když už jednou řekne, že něco není v pořádku, stojí za to poslouchat proč. Mgr. Martina Kučerová. Ofiko ale už Kanzelsberger!
Ano, čtete správně. Kanzelsberger. Martina je totiž už několik měsíců opět vdanou paní. Tak trochu je tedy vedle Nymburka navíc jednou nohou v Praze, nebo na zahrádce roubenky na Kokořínsku. V Nymburce ji dnes asi nejvíc lidí zná z tělocvičen, z Centra pro všechny nebo z posledních čtyř let ze zastupitelstva. Působí také v sociálně-zdravotní komisi a pracovních skupinách komunitního plánování sociálních služeb.
Možná jste Martinu při veřejných jednáních zastupitelstva neslyšeli tak často jako jiné z nás. Spousta důležité práce se ale odehrává ještě předtím, než se zapnou kamery... a tam Martině rozhodně nechybí vlastní názor.
Do Nymburka se přistěhovala před dvaadvaceti lety z Městce Králové a dlouho se tu nerozkoukávala, ale rovnou se pustila do práce. Ostatně stejně fungovala už předtím. V Městci věnovala volný čas Skautu a Sokolu, v Poděbradech učila ve speciální škole a působila v DDM Symfonie. Už tehdy organizovala nejrůznější benefiční akce nebo na nich sama vystupovala.
S Nymburkem je skoro od začátku spojená prostřednictvím Centra pro všechny, které už od roku 2005 vytváří prostor pro společné aktivity dětí s postižením i bez něj. Někteří z nás si dobře pamatují první tábory v Jizbicích, kde spolu trávily léto děti s nejrůznějšími potřebami.
A právě tahle přirozenost společného fungování je něco, co je Martině blízké dodnes.
Léta také spravovala Mezinárodní skautské středisko Tortuga, které se jí s pomocí řady dobrovolníků podařilo výrazně proměnit. Otevřela tam chráněnou dílnu, která funguje dodnes, a ještě na mateřské založila v roce 2011 Volnočasový klub Šikulka. Ten tehdy reagoval na nedostatek míst v mateřských školách a zároveň se v něm dařilo začleňovat děti s handicapem.
Když totiž Martina vidí, že je něco potřeba, moc jí nejde nedělat nic.
A pak je tu její druhá velká životní kapitola – sport a pohyb. Začínala jako lektorka a trenérka v Sokole, DDM i fitness centrech. Vedla pohybové kroužky, aerobik, orientální i brazilsko-kubánské tance. A některé z nás se dokonce pokoušela něco z toho naučit. Výsledky ponecháme bez komentáře. Dnes je spojená především s Pole studiem Nymburk, kde trénuje hlavně akrohrátky, gymnastiku a vzdušnou akrobacii. A až ji někdy uvidíte v tělocvičně, bude vám hned jasné, že slovní spojení "ztělesněná energie" jsme nepoužili náhodou.
Za tím vším je 35 let zkušeností s prací s dětmi, lidmi s handicapem, neziskovým sektorem, sportem a organizováním nejrůznějších projektů. A rozhodně si o sobě nemyslí, že všechno dělá dokonale. "Chyba je kámoš," říká často dětem v tělocvičně i na táborech. Učí je nebát se zkoušet nové věci, nenechat se rozhodit tím, co si myslí ostatní, a porovnávat se především se svým včerejším já.
A co má ráda? Je čerstvou nevěstou, tak to bychom měli první věc. Pak jsou tu západy slunce, deskovky, sport snad ve všech podobách, dobré jídlo a pití, její dva psi a hlavně chvíle s lidmi, které má ráda. A úplně nejvýš jsou samozřejmě její dvě dnes už dospělé děti.
Nezapře se v ní speciální pedagog. V lidech se snaží vidět to dobré, mnohem raději podporuje dobré projekty a fandí kreativitě, než aby kritizovala. A možná právě proto pro ni nebyla role zastupitelky vždycky jednoduchá.
Velmi důležité pro ni ale je také zůstat člověkem, který se na sebe nemusí bát podívat do zrcadla. A když se na jaře 2024 měla rozhodnout, jestli zůstane v koalici a v Nymburku s klidem a před tím, co jí nepřipadalo v pořádku, zavře oči, nezaváhala. Stala se Rebelkou.
Mimochodem, pohádku Rebelka prý miluje. Takže možná bylo rozhodnuto dávno předtím a my o tom jen nevěděli. Tentokrát se Martina rozhodla přenechat přední místa jiným. Z týmu ale zmizet nechtěla a my si jeden z prvních kamínků naší nové mozaiky také pečlivě ochraňujeme. A tak nás tentokrát jedna ze tří původních Rebelek bude kontrolovat z konce kandidátky.